Trestné činy podle § 403 až § 405 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, patří mezi nejcitlivější ustanovení českého práva. Kriminalizují jednání spojená s projevem určitých politických idejí a historicky vycházejí z poválečné snahy postihovat nacistickou a fašistickou propagandu. Jejich aktuální znění je však natolik široké, že dopadá i na projevy, které s historickými totalitními režimy souvisejí jen vzdáleně. Právě v tom spočívá jádro mnohaletého sporu mezi trestněprávní naukou, soudní praxí a obhájci svobody projevu.
Co paragrafy říkají
§ 403 – Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka. Trestné je založení takového hnutí, členství v něm, veřejná podpora nebo propagace. Horní hranice trestu činí až deset let odnětí svobody, u kvalifikovaných skutkových podstat ještě více. Zákon přitom nedefinuje, co přesně se rozumí "hnutím"; judikatura dovodila, že musí jít o skupinu osob s alespoň rudimentární strukturou a programem, který prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť.
§ 404 – Projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka. Trestné je veřejné projevení sympatií k takovému hnutí. Trestní sazba dosahuje až tří let. Ustanovení je formulováno velmi obecně: postačí projev sympatií, aniž by byla vyžadována konkrétní škoda či reálné ohrožení.
§ 405 – Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Trestá veřejné popření, zpochybnění, schválení nebo ospravedlnění nacistického, komunistického nebo jiného genocidia, případně nacistických a komunistických zločinů proti lidskosti. Toto ustanovení má oproti předchozím dvěma jasněji vymezený předmět – historické události, jejichž povaha byla posouzena mezinárodními či vnitrostátními soudy.
Jak zákon vykládají soudy
Nejvyšší soud opakovaně zdůraznil, že pro naplnění skutkové podstaty § 403 a § 404 nestačí pouhé použití symboliky nebo citace historických hesel. Musí být prokázáno, že jednání skutečně směřuje k propagaci hnutí s protiprávním programem a že pachatel jedná s úmyslem takové hnutí podporovat. Klasickým judikátem je rozhodnutí ve věci tzv. "čísel" (kód 88, 18 apod.), kde soud konstatoval, že izolovaný znak bez dalšího kontextu ke spáchání trestného činu nestačí.
Přesto praxe nižších soudů zůstává nejednotná. Za propagaci byly v různých letech odsouzeny projevy, které se pohybovaly v historické, badatelské nebo čistě ideologické rovině. Nejednou byl stíhán i prostý projev obdivu k určité historické postavě nebo symbolu, aniž by byl výslovně obhajován jakýkoli program směřující k potlačení práv.
Proč je úprava považována za spornou
Kritika § 403 a § 404 se soustředí na několik okruhů. Prvním je vágnost zákonné definice. Pojem "hnutí směřující k potlačení práv a svobod" nemá v trestním zákoníku pevnou oporu; jeho obsah naplňuje až soud případ od případu. To je v napětí se zásadou nullum crimen sine lege certa, podle níž musí být trestné jednání vymezeno dostatečně určitě, aby občan mohl předem rozpoznat, co je a co není dovolené.
Druhým problémem je dosah na svobodu projevu. Čl. 17 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv chrání i projevy, které šokují, uráží nebo znepokojují. Evropský soud pro lidská práva ve své konstantní judikatuře (např. Handyside proti Spojenému království, Vajnai proti Maďarsku) připomíná, že omezení politického projevu musí být nezbytné v demokratické společnosti a přiměřené sledovanému cíli. Ve věci Vajnai ESLP výslovně konstatoval, že plošný zákaz rudé hvězdy jako politického symbolu je nepřiměřený, neboť symbol má vedle totalitní konotace i širší význam spojený s dělnickým hnutím.
Třetí výhrada se týká nerovného zacházení s různými ideologiemi. Zatímco například kritika kapitalismu nebo liberální demokracie je samozřejmou součástí veřejné debaty, kritika vedená z pozic odkazujících na socialistickou tradici se snadno dostává na hranu trestního postihu. Tato asymetrie vyvolává otázku, zda zákon chrání demokratický řád, nebo spíše určitou podobu politické ortodoxie.
Srovnání s jinými zeměmi EU
Česká úprava patří v evropském kontextu k těm přísnějším. Německo postihuje užívání symboliky protiústavních organizací (§ 86a StGB), avšak pouze ve vztahu ke konkrétně zakázaným hnutím vyjmenovaným rozhodnutím Spolkového ústavního soudu. Francie, Itálie nebo Nizozemsko trestají popírání holokaustu a podněcování k nenávisti, samotný projev sympatií k abstraktní ideologii však zpravidla trestný není. Polsko po letech diskusí zrušilo ustanovení kriminalizující "propagaci komunismu" poté, co jej ústavní tribunál v roce 2011 označil za neslučitelné s ústavou pro jeho přílišnou neurčitost. Maďarsko bylo nuceno po rozhodnutí ESLP změnit svou úpravu týkající se rudé hvězdy.
Jádro sporu
Diskuse o § 403 až § 405 není sporem o to, zda má stát chránit demokracii před jejími protivníky. Je to spor o míru a přesnost této ochrany. Trestní právo je nástroj krajní – má nastupovat tam, kde jiné prostředky selhávají, a jeho dosah musí být vymezen jasně. Pokud zákon umožňuje, aby o tom, co je propagace a co historická úvaha, rozhodoval až soud na základě volné úvahy, ztrácí občan možnost orientovat se ve vlastních právech.
Otevřená společnost se s nebezpečnými myšlenkami vypořádává především veřejnou debatou, vzděláváním a politickou soutěží. Trestní represe má být poslední instancí, nikoli první reakcí. Právě proto si § 403 až § 405 zaslouží nejen odbornou diskusi, ale i vážné zamyšlení nad tím, zda jejich současné znění odpovídá standardům moderního právního státu.