Pomoct sousedovi s vejci není ideologie. Je to lidskost. Stát, který staví nemocnice pro každého, dělá totéž ve velkém. Proč je pak jedno slovo tabu a druhé ne?
Zkuste to. Řekněte na pracovišti, v hospodě, na rodinném setkání: "Jsem socialista." Sledujte reakce. Někdo se zarazí. Někdo se ušklíbne. Jiný změní téma.
V Česku je toto slovo stále přijímáno s velkou rezervou.
Přitom věci, které socialismus prosazuje, lidé chtějí. Veřejné zdravotnictví? Jasně. Dostupné vzdělání? Samozřejmě. Přiměřené nájmy? Kdo by nechtěl. Důchod za který se dá žít? To si říkáme celé volby.
Obsah lidé chtějí. Slovo ne. Proč?
Přišlo to z Ameriky
V roce 1947 spustil americký senátor Joseph McCarthy jednu z nejrozsáhlejších politických kampaní strachu v moderní historii. Cílem bylo jediné: označit socialismus za nepřítele civilizace.
Tisíce lidí přišly o práci. Herci, režiséři, učitelé, novináři, vědci. Stačilo mít na schůzi levicovou knížku nebo podepsat petici za mírová jednání. "Komunista" se stalo slovem, které zničilo kariéru. McCarthyismus jako systém strachu fungoval efektivně a bez soudu.
McCarthyismus jako politická éra skončil v roce 1954. Jako kulturní fenomén žije dál.
Hollywood přestal točit filmy o dělnících a odborech. Noviny přestaly psát o třídním rozdělení. A tuto kulturu Amerika exportovala spolu s Coca-Colou, Hollywoodem a základnami NATO. Evropa, vyčerpaná válkou a vděčná za Marshallův plán, přijala balíček celý.
Dnes to funguje subtilněji
Nikdo vás dnes za socialismus nezatýká. Místo toho přijde výsměch. Naivita. "To by nefungovalo." "Kdo to zaplatí." "Podívejte se na SSSR."
Argument "podívejte se na SSSR" stojí za zamyšlení. Podívejte se na Norsko. Na Dánsko. Na Finsko. Jsou to země, kde veřejné zdravotnictví funguje, vzdělání je dostupné, nájmy jsou regulované a životní standard je jeden z nejvyšších na světě. Tyto země se samy označují za sociální demokracie.
Proč srovnáváme socialismus s nejhorší verzí jeho realizace a kapitalismus s tou nejlepší?
Většina lidí chce totéž
Průzkumy opakovaně ukazují, že Češi chtějí silnější sociální stát, dostupnější bydlení, lepší veřejnou dopravu a zdravotnictví bez fronty. Chtějí, aby děti z chudých rodin měly stejnou šanci jako děti z bohatých.
To jsou socialistické myšlenky. Říkat to socialismem je aspoň přesné.
Strach ze slova je starý sedmdesát let. Exportovaný. Stále živý.
Norsko funguje. Dánsko funguje. Německý sociální model funguje. Možná je čas přestat se bát slova a začít přemýšlet o věcech.